Metalové speciality

Pokud se někdo nezasvěcený nějakou prazvláštní náhodou dostane na metalový či rockový koncert, nebo se alespoň zúčastní sledování jeho záznamu, bude jistojistě svědkem prapodivných věcí, které jeho mozek nebude schopen jen tak zpracovat. Koncerty tohoto typu provází často bujará atmosféra, která strhává přítomné fanoušky a vybízí je k zvláštním a pro mnohé nepochopitelným činům.

Jednou z těchto věcí je takzvaný „Headbanging“, neboli slangově řečeno „házení řepou“ :-) . Tato věc v praxi vypadá tak, že pačesatí fandové začnou prudce házet hlavami, až jim jejich dlouhé vlasy divoce létají vzduchem. Ačkoliv to pro mnohé může vypadat prapodivně a nezasvěcení lidé budou nad tímto počínáním pouze nechápavě pozvedávat obočí, nejedná se o nic jiného než o nespoutanou euforii z poslechu oblíbené hudby a čirou touhu svobodně své nadšení projevit.

Ronnie James Dio

Další věcí, zcela typickou pro metalové a rockové koncerty je dělání tzv. „paroháče“. Zaťatá pěst, na níž jsou zvednuté ukazováky a malíčky se stala symbolem celého rockového a metalového národa po celém světě. Člověk, který podle všeho s tímto gestem přišel, byl legendární zpěvák Ronnie James Dio, který působil ve světoznámých kapelách jako Rainbow, Black Sabbath, nebo i ve své vlastní kapela Dio. Podle všeho to původně bývalo gesto, které používala Ronnieho babička, a mělo sloužit k odvracení zlých sil. V dnešní době však patří neodmyslitelně k metalu jako gesto či pozdrav jeho fanoušků.

Další výstředností, se kterou se můžete setkat u rockerů či metalistů, je dělání takzvaných „Air Guitars“ neboli vzdušných kytar. Mnohým to jistě může připadat komické, když vidí člověka, jak se skutečným zápalem předvádí hru na imaginární kytaru, avšak všichni, kdo mají k rockové hudbě blízko, dobře vědí, že alespoň jedenkrát si ve svém životě představovali, že stojí na pódiu před mnohatisícovým davem fanoušků a třímají v rukou dokonale hrající kytaru. Nám, kteří jsme to na stage nedotáhli, nezbývá než si alespoň při poslechu své oblíbené kapely občas zadrnkat na vzdušnou kytaru a to ať už v soukromí nebo přímo na koncertě.

Poslední věcí, o které tu dnes budu hovořit je ono bájné plavání na rukou davu, neboli „Crowd Surfing“. Tato unikátní věc byla původně iniciována ze strany zpěváků, kteří v euforii skákali do davu svých fanoušků a nechávali se unášet mořem jejich rukou. Na dnešních koncertech je však mnohem častější, že se tímto způsobem „přemisťují“ i běžní fandové, ať už se chtějí dostat blíže k pódiu, či zažít ten nepopsatelný pocit plutí na rukou davu. Avšak je nutno podotknout, že tento počin vám rovněž může přivodit konflikt s pořadateli, neboť v zájmu prevence před zraněními, je crowd surfing zakázaný.