Folk a folková hudba

Každý z Vás již někdy zaslechl hudbu tohoto žánru a ani jste si to možná neuvědomili. Název „folk“ v doslovném překladu znamená „lidé“, „folk music“ tedy „lidová hudba“. Je popisována jako amatérská hudba, ale mnohdy folkaři vydávají alba, pořádají koncerty, jsou tedy amatéři?

V Česku se častěji používá pojem „folklór“ a můžeme do něj zařadit vše od trampské hudby u táboráku přes cimbálovku nebo dechovky až po různé místní vesnické kapely. Ve světě záleží na každé zemi, co je pro ně domácí a přirozené, co lidem padne do rukou.

Ale nechci přednášet historii, chci mluvit o hudbě jako takové. Zpívá se za doprovodu lidových nástrojů – kytar, houslí, různých píšťal, citer, niněry či dalších strunných a dechových nástrojů typických i netypických pro danou oblast. V tom je krása folkové hudby – snad vše je povoleno, improvizace je v počátcích dokonce i nutná. Mnozí tito hudebníci začínali na ulicích (viz článek Lindy Váňové – Busking) a z nich se vypracovali až do koncertních sálů a na festivaly, ale hlavně přes uši až do srdcí mnoha lidí. Mnoho písniček napsaných na koleni si lidé prozpěvují dlouhá léta až do dnes.

I ve folku se dá najít mnoho různých žánrů, jak už bylo zmíněno, v dnešní době se často používají i spojení jako folk-rock, folk-metal. Tato hudba spojuje více žánrů, ale neubírá jim na kráse, jen přináší nový pohled. Občas je tento pohled po chvíli nutné odvrátit, ale spíše zaujme a přitáhne další.

Jistě i v okolí každého z nás je nějaká ta maličká domácí kapela, která občas hraje na zábavách nebo plesech, mezi písně známých autorů zařadí i tu svou a brzy hraje jen svou tvorbu. Pro tyto hudebníky je důležitá hudba jako taková a radost jejich i posluchačů z jejího hraní a poslechu, tance a překvapivých textů, které často jen opěvují krásu jako takovou. Až tedy v rádiu zaslechnete akustickou kytaru či housle, zkuste přijmout pocity a sdělení, která se vám snaží předat, nebo si vytvořte vlastní.

S dobrou hudbou je život hned krásnější, nemyslíte?