Tisíce lidí si užívají svůj metalový koncert,
popíjejí pivečko, houpají se do rytmu, aplaudují, hrozí pěstmi ve vzduchu,
hrají na „vzdušné kytary“ … zkrátka klasický koncert jako každý jiný. Náhle
však kapela nasadí svoji nejrychlejší a nejdivočejší věc a v hledišti se
strhává peklo. Několik desítek, nebo i stovek fanoušků začne najednou běhat
rychle v kruhu a prudce do sebe vrážet a strkat. V této chvíli
nezáleží na tom, kolik vám je let, zdali jste muž či žena, nezáleží ani na
barvě pleti, náboženství či v jakém jste se narodili znamení. Jediné
podstatné v této chvíli jsou vaše výška, váha, síla a odvaha. Jestli jste
mírumilovná a poklidná nátura, bylo by v této chvíli vhodné klidit se
kvapem stranou.
Ačkoliv však tento divoký kruh na první pohled
vypadá hrozivě, nikdy zde nejde o to někoho zranit, i když se to často neobejde
bez menších šrámů a modřin. Podstata je však úplně jiná. Jde zde o to prožít onen
pocit nezkrotnosti, svobody a divokosti, díky které člověk může vybít ono
obrovské množství energie, kterou metalová a rocková hudba ve svých fanoušcích
probouzí až do takové míry, že jsou ochotni propuknout v něco takového,
jako je například Moshpit nebo tzv. Wall of Death, kdy se proti sobě
rozeběhnout dvě vlny pačesatých a černě oděných fandů, což v mnohých
přihlížejících zákonitě evokuje, že se před nimi právě střetly dvě armády.
Ačkoliv však název Wall of Death zní děsivě, opět zde nejde o to někoho zranit
ani vyprovokovat rvačku. Najdou se pochopitelně i tací jedinci, kteří díky
alkoholu, adrenalinu, či neodhadnutí své síly tuto situaci vyhrotí do
nepříjemných rozměrů, avšak poslání Moshpitu nebo stěny smrti je jiné a to si nespoutaně
zakřepčit.
Všechny tyto divoké projevy však mají svůj kořen
zvaný Pogo. Tento druh „tančení“, které připomíná spíše bojový tanec nějakého
pradávného barbarského kmenu, lze neoficiálně datovat a připisovat éře
punkrocku, kdy mladí rebelové, s bizarními účesy a ověšeni spousty kusy
železa, dávali takovýmto zuřivým tancem najevo svůj vzdor a odpor
k veškerému řádu a naškrobenosti celé společnosti, ale rovněž také i svoji
nespoutanost a nezájem o vnucované hodnoty a pravidla.
Dnešní účastníci moshpitu, poga nebo jiných
jakýchkoliv alternativ tohoto nezkrotného a divokého tančení nečekají, že by je
někdo nezasvěcený pochopil, nebo našel v jejich počínání smysl. Je jim to
totiž z celého srdce jedno. Poslání tohoto druhu zábavy je totiž jasné a
to si nespoutaně a svobodně „zapařit“!
Žádné komentáře:
Okomentovat